Plánička, A.S.C.
Je to vícekrát, než jak je tomu v případě slavného českého režiséra Miloše Formana.
V případě filmových Oskarů od Academy Awards však Planer nakonec žádnou ze sošek nikdy nepřevzal.
František Plánička točil filmy s Waltem Disneym, Marilyn Monroe, Frankem Sinatrou, Ronaldem Reaganem (ano, americký prezident 80. let Ronald Reagan byl původně ve svém mládí jedním z nejžádanějších Hollywoodských herců), dále se Sophií Loren, s Audrey Hepburn, Henrym Fondou, Kirkem Douglasem, Gregory Peckem a mnoha a mnoha dalšími hollywoodskými superhvězdami stříbrného filmového plátna své doby.
Ačkoli se Frank narodil 29. března 1894 technicky vzato v porodnici v Karlových Varech, rodina Pláničkova původně pochází svými historickými kořeny svých předků z rodného Ústí nad Labem; z malebné vesničky podél řeky Labe, která je nedílnou součástí Ústí nad Labem jménem Církvice.
Přestože se Frank narodil krátce poté, co se rodina Pláničků přechodně na krátkou dobu přestěhovala z Karlových Varů do Chomutova, Pláničkovi se velice rychle a rozhodně přestěhovali z Chomutova zpět do rodného Ústí nad Labem, do původní vily rodiny Pláničků v Církvicích, kde již Pláničkovi natrvalo zůstali.
Pláničkova matka si otevřela a provozovala vlastní obchod s klobouky na dnešním Náměstí Míru v Ústí nad Labem.
Po první světové válce, v roce 1920, byl Frank Planer již zaměstnán jako Šéf Kameraman / Ředitel Oddělení Filmové Fotografie (titul znám také ve formě DoPh / DP / Director of Photography) ve filmových studiích Emelka se sídlem na okraji německého Mnichova, v městské části Geiselgasteig (jako firma úředně registrovaná pod názvem Münchner Lichtspielkunst AG).
Studia Emelka se soustředila na produkci zábavních filmů pro masový trh. Proslavili se v roce 1924, během organizovaného partnerství koprodukce pěti filmů mezi studii Gainsborough a Mnichovskou Emelkou na režijních debutech Alfreda Hitchcocka – Hitchcockův film „The Pleasure Garden“ (1925) a snímek „The Mountain Eagle“ (1926).
Právě z této základny si Frank Planer vytvořil pověst a uznání ve světě evropské komerční filmové tvorby.
Přesto, navzdory jeho neustálé pracovní vytíženosti, Planer nepracoval na žádném z velkých filmů německého expresionistického kánonu.
S nástupem nacistů, kteří pomalu ale jistě nabírali na politické a militární moci, Planer, stejně jako ostatní z oboru filmové tvorby, našel svou německou kinematografickou kariéru u zdárného konce.
Než se Planer v roce 1923 v Ústí nad Labem oženil, měl na svém kinematografickém účtu úspěšně vydáno již osm filmů. Bohužel, devět měsíců po svatbě se s manželkou rozvedli.
Po jeho práci a životě v Mnichově se přesunul do ateliérů v Berlíně.
V roce 1933 se však v Německu již nacisté dostali zcela k politické a militární moci a Planerovi nezbylo nic jiného, než se svou již druhou manželkou, pro její židovský původ, rychle uprchnout do Rakouska.
V roce 1933 natočil Planer další slavný a doslova legendární trhák té doby, „Liebelei“ (v Evropě vydán 10. března 1933, Metropol-Filmverleih a také ve Spojených státech 27. února 1936).
Liebelei je klasifikován jako německý dobový milostný dramatický film.
Kamera Franze Planera tam plynule proplouvá a jemně následuje protagonisty v dlouhých sledovacích záběrech, přesně sleduje vývoj náklonnosti a později hluboké lásky mezi hlavními postavami tohoto snímku Fritzem (Wolfgang Liebeneiner) a Christine (Magda Schneider) během jejich noční procházky spícím městem a jejich nekonečným houpavým tancem waltzu napříč prázdnou kavárnou.
Filmoví kritici obdivovali eleganci a jemnou a hladkou agilitu, s níž Planerova kamera plynule prochází velice náročnými tanečními scénami a zaměstnává něco málo přes 348 tanečníků, kteří svou početní objemností na scéně v daných momentech vytvářeli velmi úzké průchody pro Planera, jeho kamerové konstrukce vlastní výroby, celé vybavení a Planerovo týmové kolegy hned v závěsu. Takto početný tým tanečního sboru se postaral a osobně vytrénoval samotný herec a choreograf tohoto filmového snímku v jedné osobě Floyd du Pont.
Zmiňovaným filmovým trhákem byl snímek „Premiere“ (v Evropě vydaný dne 25. února 1937, Gloria-Film, Tobis-Sascha Film).
Vydal se do Spojených Států a úspěšně emigroval do slunného Hollywoodu v Kalifornii, kde si hledal práci pod jeho nový pseudonymem Franz F. Planer.
Vystudoval tak kinematografii také na americké půdě, a to pod záštitou akademické organizace American Society of Cinematographers, která dala jeho jménu příponu prestižního profesního akademického titulu A.S.C., a tak v plném rozsahu se jméno Františka Pláničky začalo psát ve formátu Frank Planer, A.S.C., v některých filmech také jako Franz Planer, A.S.C. či Franz F. PLaner, A.S.C.
Planer podepsal svou vůbec první smlouvu na americké půdě, a to s hollywoodskými studii Columbia Pictures na období mezi roky 1938 až 1945, ve kterých natočil jeho první hollywoodský film, který stihl dotočit ještě tentýž rok 1938.
Odtud Planer natáčel v průměru okolo deseti filmů za kalendářní rok. Během práce pro Columbia Pictures ho kontaktovala také hollywoodská studia Universal, která s Planerem podepsala smlouvu na období 1947 až 1949, a od roku 1949 do roku 1950 (mezi navazujícími pracemi v Universal a Columbia Pictures), natáčel Planer v produkčním rozsahu rozmanitých žánrů. V této fázi své kariéry Planer často používal lokality a prostředí z reálného života a natáčel převážně černobíle, téměř v polodokumentárním stylu.
Po skončení druhé světové války se již Planer zpět do Evropy nevrátil, protože ve stejnou dobu Planerovi začínalo zlaté filmařské období jeho hvězdné kariéry v Hollywoodu.
V roce 1949 natočil film s názvem „Šampión“, v hlavní roli s Kirkem Douglasem, za což získal jak svou první nominaci na Oscara za nejlepší kameru, tak si šel také hrdě převzít na pódium, při udílení cen Golden Globe Awards svůj první Zlatý Glóbus.
Následoval jeho film "Prázdniny v Římě" („Roman Holidays“) s Audrey Hepburn a Gregory Peckem v hlavních rolích v roce 1954.
V roce 1954 takováto suma nákladů na jednu filmovou produkci byla považována za až nesmyslně astronomický náklad.
Planer byl v neustálém kontaktu s Waltem Disneym. Ve scéně se sépií se Planerovi a jeho týmu nelíbilo, co zpoza kamery Planer s týmem viděli – první verze sépie byla až tak tragická, že vypadala jako levný a neživý filmový trik.
Planer nemusel Walta dvakrát přemlouvat, protože Disnyho idea zfilmování Verneovky lákala Disneyho celé dlouhé roky jeho života, který konkrétně tuto Verneovu knihu zbožňoval.
Disney nakonec, díky svým kontaktům ve spojitosti s právě probíhající stavbou v té době vůbec prvního Disneylandu na světě, přivedl bankéře, kteří se do produkce tohoto snímku také zamilovali a uvolnili pro Walta Disneyho a jeho film 1,5 milionů Dollarů.
Bylo to 100% vabank.
Nikdo netušil, jestli se produkce vůbec dokončí a jestli snímek bude mít šanci na trhu. Film 20 000 Mil Pod Mořem znamenal pro Disney Pictures buď kompletní krach nejen filmu, ale i samotných Hollywoodských studií Disney Pictures, což by znamenalo, že Disney tak, jak tuto značku známe v její dnešní podobě se vší produkcí a vlastními zábavními parky Disneylandu, by doslova neexistovala.
Konec tohoto filmu ale už známe. Snímek 20 000 Mil Pod Mořem se stal nakonec jedním ze vzácných šperků světové kinematografie.
Planer zemřel 10. ledna 1963 zemřel přirozenou smrtí, přímo na scéně, uprostřed natáčení svého nejnovějšího filmu s názvem „Něco musí prasknout“ v hlavní roli s Marilyn Monroe. Planer zemřel 6 měsíců po smrti herečky Marilyn Monroe, která ve svých pouhých 36 letech zemřela na předávkování barbituráty pozdě večer v sobotu 4. srpna 1962 ve své vile v Los Angeles.
Pod neúprosným nátlakem z vedení studia 20th Century Fox byla produkce tohoto Pláničkova posledního filmu nucena rychle zaplnit místa obou zesnulých klíčových členů produkčního týmu, a film nakonec i přejmenovat s novým názvem „Move Over, Darling“ s novou hollywoodskou hvězdou v hlavní roli Doris Day, ve vedlejších rolích s Jamesem Garnerem a Polly Bergen.
Film díky úmrtí Monroe a Pláničky nabral ročního zpoždění svého původního plánovaného data vydání pod záštitou studií 20th Century Fox, které tento film zvládlo dotáhnout do konce a vydat v prosinci 1963.
• Jane Tilden narozená také v Ústí nad Labem, rodným jménem Marianne Wilhelmine Tuch (16. listopadu 1910–27. srpna 2002), byla Planerova neteř. Jane byla dcerou slavného klavíristy Karl Tuch a obchodnice s klobouky Marie Tuch (narozená jako Marie Pláničková).
Na scéně se spolu potkávali při Planerovo rakouském filmovém muzikálu "Flowers from Nice" (1936), kde Jane Tilden hrála postavu Christl Niedermeyer.
Walter Tuch
• Filmový kameraman
Walter Tuch (2. prosince 1913–27. března 1969), synovec France Planera a bratr zmíněné herečky Jane Tilde, syn Marie Planer (provdané Marie Tuch). Walter vystudoval Fotografii stejně jako jeho jeho strýc Franz Planer, a pracoval jako kameraman pro rakouský filmový průmysl. Franz se se svým synovcem Walterem na scéně potkával zpoza stejné kamery dvou snímků, a to "Ernte" (1936) a "Kapriolen" (1937, v USA distribuovaný roku 1938 pod názvem "Love in Stunt Flying").
Ale Franz i Walter se obávali o samotné přežití filmu Kapriolen, jelikož nacisté měli v té době již absolutní moc a filmu hrozilo odstranění z trhu nacistickým Německem, kdy Ministr propagandy Joseph Goebbels neměl rád liberálního režiséra Gründgense a film Kapriolen se Goebbelsovi nelíbil ještě o to více, stejně jako Hitlerovi, ale nakonec ani jeden nenašli žádný dobrý důvod k jeho potlačení.